Poslední dny války na jihomoravské dědině zastihují jedenáctiletého Olina v nepříliš lichotivé pozici. "Pindi“ je otloukánkem pro všechny. Pro partu stejně starých, ale větších a silnějších klukovských vrstevníků, i pro otce - hamouna. Olin se snaží ránu vracet ranou, ale souboj je to za těchto okolností víc než nerovný. Konec války, přechod fronty, tváře německých i ruských (sovětských) vojáků vnímá přes svou velkou lásku - koně a svého jediného přítele, který končí, uštván davem náhle statečných, před jeho očima nedobrovolnou sebevraždou. Nelichotivé charakteristiky vesničanů uzavírá v závěru filmu Olinův pohled do dvora otcova statku. Několik "ukořistěných" koní mluví za vše. Julina, kobylka, vedle matky Olinův další záchytný bod v nesmlouvavém domově, válku nakonec také přežívá. Její konec ji zastihuje v Berlíně. Válečné hrůzy končí. A s nimi vítáním ruských osvoboditelských vojáků i důležitý kus života jednoho jihomoravského, často na smrt vyděšeného vesnického chlapce.